Skautské středisko Tilia Polička

VZKAZY
Tondymáma
13. listopadu 2018 v 17:42
zdravím všechny Bílé Tygry ...
Blesk
22. září 2018 v 14:27
Právě jsem přidal výběr fotek z vernisáže výstavy 100 let skautingu v Poličce od mnoha fotografů. Byl to ...
Blesk
3. září 2018 v 16:16
První fotky z tábora a článeček od Anežky jsou v oddílu Z našich ...
Tondymáma
2. září 2018 v 14:01
vzkaz pro Bílé tygry - první schůzka po prázdninách bude v úterý 11. září opět v 16:30 - já se na ni už ...
Zuzu/ skautske stredisko ostrava 48
17. srpna 2018 v 16:01
Je tam fotka mě a mých ...
více informacíostatní akce
24. listopadu 2018
večerní bojovka v Moravské Třebové - Úsvit stínů
od: 7. prosince 2018
do: 9. prosince 2018
Vánoce na hájence pro vlčata a skauty
14. prosince 2018
vánoční hájenka-světlušky,skautky,RS
od: 13. července 2019
do: 27. července 2019
tábor Nedvědička

Tábor světlušek a skautek - Nedvědička

fotogalerie - fotky od Dandi

fotky od Dandi II

fotogalerie - fotky od Niky

 

Vzhůru za krásami Číny!

 

V neděli 10. 7. 2011 mohli kolemjdoucí opět po roce spatřit skupinku lidí shromažďujících se na nábřeží u semaforu. Shledali jsme se zde se společným a zcela jednoznačným cílem vydat se na týden plný zábavy, dobrodružství a nečekaných situací. Tentokrát nás ale vítala milá letuška se sladkým občerstvením a žádala si naše letenky do Číny. Ti, kdo je postrádali, pozbyli nároku na první třídu, ale i tak nebyli zklamáni. Brzy po odbavení jsme nastoupili do luxusních letadel, tedy dvou mikrobusů. Oba piloti byli příjemní a během jízdy s námi prohodili několik vřelých slov. Obloha byla jasná, téměř bez větru, tudíž jsme neměli problém s letem ani s přistáním.

Mířili jsme do starodávné čínské vesničky, kde se snoubí dohromady japonská a čínská kultura ještě s mnoha dalšími tradicemi oblasti Východní Asie. Poněvadž o této vesničce ví jen málo lidí a místní obyvatelé se bojí rozsáhlého turistického ruchu, neboť žádnou podobnou nikde nenajdete, raději pomlčím o jejím názvu. My jsme si tuto oblast vybrali na základě doporučení jednoho zběhlého cestovatele, jelikož se nám líbilo, že nemusíme podnikat daleké cesty mezi Japonskem, Čínou a dalšími státy, abychom podlehli kráse japonských kimon nebo ochutnali čínské jídlo. Na místo čínské vesnice jsme se však museli dopravit malý kousek pěšky, o zavazadla se nám postaral náš milý Tranzit.

Po příchodu do místa tábořiště se mladší členové chtěli okamžitě rozprchnout do svých pokojů. To jim však překazili podomní čínští obchodníci, kteří nám všem se slovy: „sluťí, pěkná cholka, krásní chlapes,“ nasadili na hlavy čínské klobouky. Definitivně jsme byli přijati mezi místní obyvatele. Ale ani to nestačilo místním úřadům, kdy si všichni členové zájezdu museli vyběhat povolení k pobytu. Jak všichni zjistili, tak ani zde to nebylo jednoduché, přestávky na oběd a častá neochota úředníků otrávily mnohým z nás život, ale od ničeho nás neodradily. Jakmile jsme byli do země přijati i oficiálně, nezbývalo nám nic jiného, než si zde užít krásný týden plný dobrodružství. A že jich bylo!

Večer jsme byli všichni pozváni do čajovny a nadešel čas na to, aby všichni účastníci předvedli, co si vzali s sebou za oblečení, aby zapadli mezi místní obyvatele. Při přehlídce kimon a županů přecházel zrak. Mohli jsme být se sebou spokojeni, byli jsme připraveni na vše. Čajovna všechny ohromila. Útulný interiér hýřil barvami a spoustou polštářků. Každý se usadil dle libosti a ochutnával všechny možné čaje při hraní deskových her, v nichž se během dalších dnů pořádaly i turnaje (např. Macháček se těšil velké oblibě).

Než jsme se nadáli, dny velmi rychle plynuly, ale my jsme stíhali spoustu věcí. Jednou se někteří z nás proměnili v hazardní sázkaře, kteří ze svých blízkých volili nejlepšího v aktivitách jako Aportýno, Zákonomaz nebo Fazolis, jindy jsme se setkali s rybáři, jež se snažili nelegálně prodat ryby a jiné živočichy na černém trhu, i když policie se nikdy nenacházela daleko a vybírala vysoké pokuty a úplatky byly povoleny. Neuniklo nám ani čínské divadlo, kde všechny ohromil zejména Gay Ša v růžovém kimonu, v původním znění Geisha (zde bylo vidět, jak jsou divadelníci nápadití a ze zadaných kritérií dokázali vytvořit to, co zrovna potřebovali).

Nemohli jsme se však stále bavit, proto jsme se stali i ochránci pevností, které jsme museli bránit před nájezdy nepřátel. Mnohé pevnosti byly opravdu impozantní a zdály se opravdu neproniknutelné, i když nepřátelé použili všechnu svou mazanost a lest a dokázali proniknout dovnitř a krást starodávný poklad. Tím však nájezdy nekončily, poněvadž okolo nás se začaly dít zvláštní věci, ztrácelo se vybavení mnoha z nás. V jistou chvíli se situace vyhrotila dokonce tak, že někteří členové výpravy obviňovali jiné, ale jak se ukázalo, vina byla na straně kočovných kmenů ze severních zemí. Kdosi pak dostal nápad. Musíme vystavět ochrannou zeď! Idea Velké čínské zdi byla na světě. Přes počáteční rozpaky a neshody mezi staviteli se dílo zdařilo a kmeny byly nuceny stáhnout se zpět a vrátit ukradené věci, což velmi urovnalo vztahy mezi účastníky.

Jako zdatní turisté jsme se vydali také na pochod přes poušť Gobi, který nás dovedl do příjemné oázy, kde jsme se osvěžili, odpočinuli a vydali se zpět do výchozího místa. Zde nás jako každý den čekalo hojné občerstvení. Čínská i japonská kuchyně byla opravdu znamenitá a mnozí z nás vyzkoušeli i čínské hůlky. Byli jsme zasvěceni také do skládání origami a propašovali jsme zásilky na poštu během hádky znepřátelených japonských a čínských rodin, které na sebe nevybíravě pokřikovaly. Poslední den nás čekala velkolepá olympiáda, při níž jsme odhalili mnoho talentů a adeptů do české reprezentace např. ve stání na kůlu, v chození bludištěm pozadu se zrcátkem nebo sumu.

Naše výprava se pomalu chýlila ke konci a místní obyvatelé se s námi chtěli náležitě rozloučit, proto pro nás připravili velkolepou slavnost s obrovským ohněm. Nechybělo ani velké množství jídla a kvalitní zábava, kterou jsme si náležitě užili. Nikomu z nás se další den nechtělo domů, bylo toho ještě tolik, co jsme mohli zažít, ale vše jednou končí. Tentokrát jsme nasedli do jednoho většího letadla a vrátili se zpět do Poličky na nábřeží. Nezbývá nám nic jiného, než do příštího roku vzpomínat, co jsme společně letos na táboře zažili, a příští rok se zase setkáme na našem tábořišti v hojném počtu, plní energie a touhy užít si další dobrodružství.

Aťka (Vlasta Kubíková)

Redakční systém MaRS 2.1 ▪ regrafika © 2010 ▪ http://www.regrafika.cz