Vznešení obyvatelé skalních měst, z nichž mnozí slouží moudrým vládcům jako rychlí a spolehliví poslové a zvědi.
Mladý gryfin nervózně stál poblíž okraje hnízda, spleteného z bukového a dubového klestí, umístěného na pískovcové věži skalního města. Jemný vánek mu zlehka čechral jeho chmýří, čerstvě zbavené peří na hlavě, krku, hrudi a složených křídlech. I přesto, že byl sotva velký jako větší divoká kočka, vypadal majestátně. Honosil se sněhově bílým peřím na hlavě, které pod krkem končilo a dále bylo tmavě hnědé. Na břiše, zádech a 4 nohách měl jemnou srst, stejnou jako má rys ostrovid, jen trochu tmavější. Mladému gryfovi srdce v hrudi divoce tlouklo a gryf nervózně švihal ocasem, jako kočka, která brání koťata před vetřelcem.
Bylo tomu sotva půl roku ,co se tento mladý gryf vykluboval z vejce v rodném hnízdě a dnes ho čekal pro gryfiny ten nejdůležitější den - den prvního letu. Asi sto sáhu pod sebou viděl jeho matku, která líně kroužila v dlouhých obloucích nad korunami stromů a která ho pobízela k prvnímu skoku. V dálce viděl mladý gryf ještě další tři dospělé gryfiny, kteří se vraceli ke skalnímu městu, jejich společnému domovu. Pozoroval je a představoval si,jak i pro ně musel být první let těžký. Jednoho z vracejících se gryfů znal dobře. Byl to Stříbrospár, vůdce hejna, a další dva se jmenovali Krkavčice, družka Stříbrospára, a Pírko, jeden z mladých lovců. Stříbropár nesl v pařátech sele divokého kance.
Mladý gryf pozoroval trojici než mu zmizela za pískovcovou věží a poté znovu obrátil pozornost k okraji hnízda. Litoval, že u dne jeho prvního letu nemůže být jeho otec. Svého otce nikdy neviděl. Jeho matka mu o něm řekla jen to, že zemřel v daleké zemi na výpravě s těmi dvounohými bytostmi bez křídel, které dokázaly létat v obrovských, vzduchem plovoucích hnízdech. Gryfové těmto bytostem říkali lidé, ale nikdy je sám ještě neviděl. Chtěl od ní vždy vědět víc, ale ta vždy potom odvrátila pohled a byla celý den smutná.
Gryfin se konečně rozhodnul, jeho otec byl určitě velký lovec a možná i válečník mezi lidmi, ten by se určitě prvního letu nebál. Pomalinku se posunul k samému okraji a strnul hrůzou,když shlédl dvěstě sáhovou propast k nejvyšším korunám stromů. Matka mezi tím nabrali silným máváním vzduch do křídel a vzlétla téměř na jeho úroveň. ,, Teď skoč malý orlíku a já Ti poté udělím jméno, které bude vyryto do skály Tisíců křídel. Mladý gryf se napjal a skočil. Zavřel strachy oči a roztáhl křídla. Ta vteřina mu přišla nekonečná, když padal volným pádem dolů, ale pak se zastavil. Jeho křídla nabrala teplý proud vzduchu a on nyní kroužil na neviditelných rukou pána větru - boha gryfinů.
Nad sebou uviděl matku a ta se spustila za ním. Teď mávej křídly, dostaneš se tak zpět do hnízda a poté skoč znovu, nyní již s otevřenýma očima a můžeš klidně zatáhnout i drápy...ve vzduchu ti teď nebezpečí nehrozí, to se skrývá jen v tvém strachu. Nyní ti dávám jméno Sluncespár, Sluncespár od skály Tisíce křídel. Ať tě tvá křídla donesou kamkoliv, za hranici hvozdu , do jiných měst našich okřídlených bratří nebo do světa našich přátel lidí, tvé jméno bude vždy patřit jenom tobě a tvému hejnu. Lord
Živel: Oheň
Tuto kartu stvořili roveři Polárních vlků Jevíčko a Mustangové Polička. Síla karty odpovídá jejich výkonům: Slanění skoro strmého 30metrového srázu, sebeovládání – surstromming /kvašený sleď/ . Karta oslabena pozdním budíčkem.. Hrdina, který by chtěl tuto kartu získat za svého silného spojence, musí splnit tyto podmínky:
- dokázat svému rádci schopnost slaňování alespoň 10 m (potvrzeno rádcem)
- dokázat svému rádci schopnost vaření: v jednom víkendovém dni připravit sám oběd pro svou rodinu doma, rodiče smí pouze radit, ne fyzicky pomoct. Libovolné jídlo, složené z polévky a hlavního chodu. Důkaz – fotka, potvrzení rodiče, doporučena osobní ochutnávka rádce na místě.
- napsat alespoň 1 vzkaz komukoliv do Vzkazovníku na těchto stránkách